Slovní druhy a jejich rozdělení

16. listopadu 2007 v 21:39 | Lída Harcubová... | maturitní otázky mé dcery

Český jazyk umí pojmenovat pouze 10 významových stavů.

ohebnost slova - schopnost měnit tvar nebo koncovku podle jeho postavení ve větě

neohebná slova tuto schopnost nemají, ohebná ano.

ohebná slova- jména - podstatná, přídavná, zájmena, číslovky - typ ohýbání je skloňování

slovesa - další typ ohýbání je časování

k ohýbání používáme nástroje tzv. mluvnické kategorie

Jména - rod (mužský, ženský a střední), číslo, pád a vzor

Slovesa - osoba, číslo, čas, způsob, rod (činný a trpný), vid (dokonavý, nedokonavý) třída a vzor

Slovní druhyohebné:

1. Podstatná jména (Substantiva)

- názvy osob, zvířat a věcí, vlastností, dějů a vztahů (sova, rychlost)

- ve větě: zpravidla podmět nebo předmět

2. Přídavná jména (Adjektiva)

- vlastnosti osob, zvířat, věcí a jevů (krásný, cizí)

- ve větě: shodný přívlastek

3. Zájmena (Pronomina)

- zastupují substantiva a adjektiva (ta, to, můj, tvůj)

- ve větě: stejný druh jako podstatná n. přídavná jména, která zastupují

proč - zájmeno tázací, pokud stojí na začátku tázací věty... např. Proč mě zase nosíš květiny? proč - zájmeno vztažné, pokud stojí v souvětí za čárkou a připojuje vedlejší větu... např. Nevím, proč musím pracovat za tak málo peněz.

4. Číslovky (Numerália)

- slova významu číselného, vyjadřují počet, pořadí apod. (tři, sto, pátý, trojnásobný)

- ve větě: jako podstatná n. přídavná jména, někdy jako příslovce (třikrát)

5. Slovesa (Verba)

- vyjadřují děj, a to činnost nebo stav (psát, vidět, ležet)

- ve větě: slovesný přísudek (tvary určité)

Neohebné slovní druhy:

6. Příslovce (Adverbia)

vyjadřují bližší okolnosti dějů: místo (zde), čas (brzy), způsob (dobře), příčinu (proto) míru (dosti, velice)

ve větách závislá na:

- slovesech: příslovečné určení (žijeme zdravě)

- podstatných jménech: přívlastek neshodný (návrat domů, cesta pešky)

vznik:

- od přídavných jmen - většinou (dobrý - dobře)

- od zájmen (zájmenná příslovce: tudy, kam, tehdy, kdy, kudy,...)

- ustrnutím prostého pádu jmen (kolem, honem, daleko, blízko)

- ustrnutím slovesného tvaru (leže, stoje, kleče)

- příslovečné spřežky - ustrnutí předložkového pádu (nahlas, dodnes, pokaždé, zatím)
+ ustálená příslovečná spojení: (milerád, křížem krážem, jakživ mermomocí, bohudík, bohužel, stůj co stůj) - píši se dohromady, někdy i zvlášť

- záporová: ne, nikoli, nikam, nikde, nikdy …

7. Předložky (Prepozice)

- vyjadřují bližší okolnosti

- patří ke jménům, jejichž pády řídí (z, do, pod, s)

- teprve ve spojení se jmény nabývají věcný význam

- ve větě: součást příslovečného určení, (přívlastku, doplňku, předmětu)

- vyjadřují místo, čas, způsob, příčinu, důvod

jejich význam se projeví ve spojení se jmény, nevyskytují se samostatně

- ve spojení se svým jménem tvoří předložkovou vazbu (pád)

8. Spojky(Konjunkce)

- slouží ke spojování vět a větných členů; teprve ve spojení s nimi nabývají svého významu

- nejsou větným členem; neplnovýznamový slovní druh