Srpen 2010

Úřední šiml zařehtal ...

29. srpna 2010 v 22:52 | Lída Harcubová... |  deníček - občasníček..
noc

Veselé historky z natáčení našeho života... Začala jsem si vyřizovat důchod /starobní je strašné slovo.../ a protože mám tzv."péči", nastávají problémy. Péči mám 26 roků, z toho dva roky jsem pracovala, když jsem Marušku vozila do rehabilitační školky, 9 roků jsem pracovala na základce, když Maruška do této školy "chodila". Maruška bude zpětně došetřovaná pro rok 11/2005 až 12/2006, jakoby dětská mozková obrna, spastická kvadruparéza, měla horší a lepší stavy. Budiž, chybí papír. Co když se na ten rok rozchodila, že? Doktor už dotazník vyplnil, že ne. A ještě od paní úřednice zaznělo: "vy tam máte tu Ameriku!" a ve mě se zase vzbouřily všechny ty odporné vzpomínky na dobu našeho návratu. Je to už 8 let.

„Buen Camino!“ - došly jsme do Compostely

25. srpna 2010 v 19:24 | napsala Maruška pro MF DNES |  cestování s vozíčkářkou
Toto je původní článek, který trochu zkráceně vyšel v pondělní příloze ONA DNES 23. 8. 2010

"Naše cesta - jak by řekl Jan Werich - vedla nahoru, dolů, políčkama, lesíčkama, ... sem tam s lidmi se zastavit, ze studánky se napít ... a heleďme, mravenec! A o tom putování je. Příroda, lidi, žádná technika, žádné pohodlí ...

Ptají se nás - jaké to je, dojít do cíle? Do Santiaga ... Jak odpovědět, přesně nevím, ale vím jistě, že hlavní cíl pouti není dojít do Santiaga, ta cesta je cíl...", napsala mamka všem domů.

S dospělou dcerou na vozíčku cestuje po celém světě

9. srpna 2010 v 20:40 | vyšlo v MF DNES |  o mně

Když jsme stály v Rio de Janeiru pod sochou Krista, bezděky mi tekly slzy, říká Lída Harcubová. Jak jsem tu postiženou holku dostala až sem? ptala jsem se a byla pyšná. Život vedle Marušky je krásný.

přátelství

Vyšlo 3. 8. 2010 v deníku Mladá fronta Dnes